Obývákem zašustily noviny. Eva je složila na čtvrtku a položila na konferenční stolek. Doma jej měla už tři roky, ale přesto se jí stále neokoukal. Skleněná deska nabízela pohled na sušené květiny, kousky dřeva
a kamení, co se ukrývalo uvnitř.
Číst jsem se naučila když mi bylo asi pět let. Samozřejmě si to dost dobře nepamatuju, takže je to jenom takový hrubý odhad. Pamatuju si, že mě moje babička „nutila,“ ať jí přečtu nadpis z jedné dětské knížky a já zarytě mlčela — snad jsem se styděla — těžko říct. Ale tam někde se začala zcela jistě formovat moje...
Věděl jsem, že se vše řítí do záhuby. Že nikde nezastavujeme. Že jsme chycení za skly ve své vlastní představě o budoucnosti. V chrámu, který právě zrušili. Nikoho z nás tehdy ovšem nenapadlo, že na konci nás čeká opravdu konec. Žádný divadlo, po kterém je člověku tak nějak zvláštně, než se zase osprchuje a lehne si ve stejném oblečení na...
Jednou zvečera jsem si jen tak na chvíli lehl a naprosto nečekaně jsem umřel. Kdo si myslí, že po smrti nic není, ten se velice mýlí. Dějí se věci, ne, že ne! Nejdřív přišel doktor, důkladně mě ohledal, zkusil jestli bije srdce, dvěma prsty doširoka rozevřel oči a pak na nějaký papír napsal, že už nežiju. Latinsky.
Čekal jsem v průvanu nemocniční chodby, až mě zavolají na rentgen. Chodba byla zaplněna postávajícími a posedávajícími lidmi, občas se otevřely jedny z mnoha dveří a bílý plášť vyvolal dvě nebo tři jména. Přestože intervaly vyvolávání nebyly dlouhé čekajících neubývalo. Inu, teď na náledí, samá zlomená ruka nebo podvrtnutý kotník, a když se k tomu...